Josef Sudek
Z Foto Wiki
Josef Sudek (17. března 1896 Kolín – 15. září 1976 Praha) patří společně s Františkem Drtikolem a Jaromírem Funkem k nejvýznamnějším českým fotografům 20.století.
Obsah |
[editovat] Začátky
Sudek se v letech 1911–1913 vyučil v Praze knihařem a zároveň se začal věnovat fotografování. Jako knihař pracoval letech 1913–1915 v Nymburku. Pokračoval ve fotografování i během první světové války, kdy byl na italské frontě (1915–1916). Tam byl zasažen granátem a přišel o pravou paži. Několik let žil na pražské Invalidovně, kde se na státní útraty rekvalifikoval na profesionálního fotografa. V letech 1922–1924 studoval fotografii na Státní grafické škole ve třídě u profesora Karla Nováka. Souběžně v letech 1922-1927 vznikal jeho cyklus Invalidovna, kde se poprvé a naposledy zabýval člověkem jako ústředním motivem.
V Českém klubu fotografů amatérů se Sudek spřátelil s Jaromírem Funkem, mladým dobře vzdělaným fotografem s dobrým teoretickým základem. Společně s Adolfem Schneebergerem byli za svůj nesmlouvavý postoj k povrchnímu dekorativismu klubové fotografie z klubu vyloučeni. V roce 1924 s podobně smýšlejícími fotografy založil avantgardní Pražskou fotografickou společnost. Po traumatizující návštěvě Itálie, kde předtím přišel o ruku, se v roce 1926 zařekl, že už nikdy nikam nepojede.
[editovat] Předválečná tvorba
Do Prahy se vrátil s novou jistotou a odhodláním. Začal nacházet svůj osobitý styl, stále ale ovlivňovaný dobovou módou. Z jeho fotografií zmizela měkká kresba a také lidé. Rozvíjel se jeho mysl pro světlo a začaly vznikat cykly dál trpělivě komponované i přes deset let – zátiší, krajiny a Praha. V roce 1927 si společně s Adolfem Schneebergerem otevřel vlastní ateliér na Malé Straně, kde působil až do roku 1958. Mladého fotografa si všiml designér Ladislav Sutnar. Mezi roky 1927-1936 potom Sudek pracoval pro nakladatelství Družstevní práce, pro které dokumentoval nový design ve skle, dřevě a textilu, dále dělal hlavně portréty, reklamu i reportáže. Kontakt s designem ovlivnil jeho precizní pojetí povrchů, v nakladatelství na něj působily postupy funkcionalismu a konstruktivismu, účastnil se soudobých fotografických salónů, používal dynamické diagonální kompozice. Spolupracoval i s dalšími významnými časopisy své doby - např. Pestrým týdnem. Dál vedl vlastní ateliér, kde se věnoval reprodukční, reklamní a portrétní fotografii.
V letech 1927–1928 fotografoval dostavbu katedrály sv. Víta a vydal album 15 originálních fotografií k 10. výročí založení republiky. V roce 1933 mu Družstevní práce umožnila první samostatnou výstavu v Krásné jizbě. Ve stejném roce se účastnil významných výstav Filmfoto a Sociální fotografie pořádaných v Praze Levou frontou.
[editovat] Po roce 1940
V období druhé světové války se jeho tvorba značně proměnila. Po ztrátě komerčních zakázek se zaměřil na fotografování ryze uměleckých snímků. Žil velmi skromně v ateliéru na Malé Straně, jeho témata se stávala intimnějšími a komornějšími. Letní měsíce trávil často u svého přítele Pavla Parmy ve Frenštátě pod Radhoštěm, blízko k milovaným moravským lesům. Sudek se vrátil k tradiční kompozici, intenzivně portrétoval Prahu, jeho tématy se stala Zátiší, Zahrady, Vzpomínky, Okno mého ateliéru, Labyrinty – jeho „optická zahrádka“.
V roce 1940 se setkal s fotografií z Chartres z přelomu století o formátu 30x40cm, pořízenou technikou kontaktního otisku. Spíš než tonalita fotografií Sudka k přechodu k této technice dovedla preciznost detailů. Z pozdějších let je známá už jen jediná zvětšená fotografie. Sudek negativy kopíroval i s černým orámováním na důkaz plného využití formátu. Během války získal speciální Kodak z roku 1894 na formát 10×30 cm, s tímto impozantním přístrojem fotil svá panoramata Prahy a to někdy dokonce na výšku. Později přešel k větším formátům – až 30×40 cm. Pražská panoramata zachycoval také zrcadlovkou 9×9 cm z ruky. Jeho panoramata vyšla poprvé v roce 1959 jako Praha Panoramatická.
Za svého života publikoval 16 knih. V roce 1958 se přestěhoval do nového ateliéru na Úvoze, kde po jeho smrti vznikla Sudkova galerie, v roce 1961 získal jako první fotograf ocenění Zasloužilý umělec a roku 1966 Řád práce. V roce 1968 byly jeho práce poprvé vystaveny v USA a o pár let později se konala jeho retrospektiva v New Yorku. V roce 1976 Moravská Galerie k jeho 80. výročí uspořádala první českou soubornou výstavu, která se později přesunula do Galerie fotografie v Londýně. V témže roce Sudek umírá na zástavu srdce.
Sudek se nikdy neoženil, byl skromný, samotářský, nikdy nechodil na své vernisáže a i na jeho fotografiích je málo lidí. Sám se stal nezapomenutelným objektem, například pro fotografie Sudek na scéně Miroslava Jodase a Josef Sudek v katedrále sv. Víta Josefa Ehma. Vlastnil věhlasnou sbírku nahrávek klasické hudby.
[editovat] Další výstavy
Další výstavy proběhly při příležitosti 150. výročí fotografie v Budapešti roku 1989 a při příležitosti stého výročí narození a dvacátého výročí úmrtí autora. Také tuto výstavu, nazvanou Tichý heretik, pořádala Moravská galerie v Brně. Vystaveny byly dvě stovky snímků. Nejvíce navštěvovanou výstavou Josefa Sudka se stala výstava jeho pozdního díla z let 1940–1970, kterou roku 1998 uvedlo Kunstmuseum Wolfsburg a později také galerie ve Španělsku, Finsku, Litvě a Polsku. V roce 2006 Moravská Galerie uspořádala další zatím poslední výstavu v titulem Josef Sudek neznámý složenou hlavně z prací z let 1918-1942. Jeho práce jsou ceněny na světových aukcích.
