André Kertész
Z Foto Wiki
André Kertész (2. 7. 1894 – 28. 9. 1958), vlastním jménem Andor Kertész byl maďarský fotograf, pocházející ze židovské rodiny. Je znám jako přední postava moderní dokumentární a reportážní fotografie, byl výborným válečným fotografem a mistrem živé emotivní fotografie období poválečného. Jako první fotograf v dějinách měl výstavu věnovanou jen své vlastní tvorbě.
Protože ho rodina přinutila k práci úředníka, fotografovat se učil sám a jeho raná díla byla většinou publikována v časopisech. Toto pokračovalo až do roku 1925, kdy se rozhodl odjet do Paříže. Tam se dostal do okruhu dalších umělců, kteří také emigrovali z Maďarska, a dosáhl zde velkých úspěchů. Hrozba druhé světové války ho donutila znovu emigrovat, tentokrát do Spojených států, zpátky se už nikdy nevrátil. V Americe se však uplatňoval velmi těžko, v redakcích pro jeho subjektivní vidění světa neměli pochopení. Přínos tvorby André Kertésze je hlavně v jeho prvním, maďarském období, kdy si jako mladý fotograf nezávisle na světovém vývoji vybudoval vlastní styl živé, dynamické fotografie, a neméně pak ve druhém, pařížském období, kdy tento styl rozvinul a přispěl tak k vyhranění nového druhu fotografie – moderní dokumentaristiky a reportáže.
Obsah |
[editovat] Počátky tvorby a maďarské období (1912 – 1925)
Narodil se v rodině knihkupce v Budapešti. Když jeho otec v roce 1908 zemřel, jeho tři synové zůstali bez finančních prostředků. Začal se o ně starat Kertészův strýc, za kterým se také všichni záhy přestěhovali na venkov. Vystudoval obchodní akademii a stal se úředníkem na burze. Více než kariéra ho ale zajímalo rybaření, listování ilustrovanými časopisy a koupání v Dunaji. V té době se mu také dostal do rukou první fotografický časopis a v hlavě se mu zrodil sen o tom, že se stane fotografem.
Jakmile si vydělal dost peněz, koupil si fotoaparát na formát 4,5 × 6 cm. Vždycky, když měl trochu volného času, vydával se fotit místní rolníky a krajinu.
Pak přišla první světová válka, které se Kertész účastnil jako dobrovolník. Válčil na východní frontě, kde byl raněn a převezen do nemocnice v Budapešti. Během té doby dále fotografoval, ale téměř žádný ze skleněných negativů s válečnými motivy se nedochoval. Po válce opět nastoupil na místo úředníka. Poznal jistou Elizabeth Saly, se kterou se později oženil a která pro něj také byla často fotograovaným objektem během celé jeho kariéry.
Nespokojenost s prací na burze vyvrcholila odchodem, zkusil pracovat v zemědělství a jako včelař, tehdejší politická situace ho však donutila vrátit se zpět na burzu. Nakonec se rozhodl situaci vyřešit odchodem z Maďarska, jeho matka ho ale přemluvila, aby zůstal, a sen odjet do Paříže a studovat tam fotografickou školu zůstal ještě pár let nevyplněn. A tak dále chodil do nenáviděné práce a všechen svůj volný čas věnoval focení. V roce 1925 se jedna z jeho fotografií objevila na titulní straně časopisu Erdekes Ujság, díky tomuto impulzu se definiticně odhodlal opustit svou rodnou zemi.
[editovat] Pařížské období (1925 – 1936)
Navzdory protestům své rodiny Kertész v srpnu 1925 emigroval do Francie a brzy po příjezdu si změnil křestní jméno na André. Nebyl tam zdaleka jediným maďarským emigrantem – prostřednictvým svých krajanů se dostal do okruhu avantgardních umělců, seznámil se s několika spisovateli a vydavateli. Jeho snímky z tohoto období, bezprostředně vidící svět s jeho trpkostí i krásou (série o pařížských toulkách, o životě na ulicích, lidových zábavách, interiérech malířských a sochařských ateliérů, portréty umělců) mu otevřely dveře výstavních síní i stránky německých, anglických a italských časopisů. Byl prvním fotografem vůbec, který měl svou vlastní výstavu – 30 jeho snímků bylo vystaveno v Sacre du Printemps Gallery. Seznamoval se s dalšími maďarskými fotografy a umělci, navštěvoval je a s některými pořádal společné výstavy. V roce 1928 přešel na fotoaparát Leica.
Oženil se s francouzskou portrétní fotografkou, ale toto manželství příliš dlouho netrvalo. V roce 1930 odjel zpět do Maďarska, aby tam navštívil svou rodinu. Rok poté se za ním přistěhovala Elizabeth a zanedlouho se vzali. Od té doby se údajně začal mnohem méně věnovat svým přátelům z uměleckých kruhů a více času trávil se svou ženou.
Vytvořil jedno ze svých nejslavnějších děl, velkou sérii s názvem Deformace (1933) – fotografie dvou modelek v zakřiveném zrcadle. V roce 1933 vydal svou první knihu fotografií s názvem Děti, kterou věnoval své matce a Elizabeth. Následovaly další knihy Paříž (1934), věnovaná jeho dvěma bratům, Naši přítelé zvířata (1936) a Katedrály vína (1937).
Mezitím v Německu sílila nacistická strana a veškeré francouzské časopisy začaly tisknout články s politickými tématy. Od té doby byla poptávka po Kertészových fotografií menší a menší. Nedostatek práce a hrozba druhé světové války ho přinutili v roce 1936 emigrovat do Spojených států.
[editovat] Americké období
Po příjezdu do New Yorku Kertész zjistil, že život v Americe pro něj bude mnohem těžší, než si představoval. Nabídl své fotografie ze série Deformace pro připravovanou výstavu Photography 1839–1937, ředitel ale jeho dílo řádně zkritizoval, což mu nikdy neodpustil. Deformace byly ale přesto vystaveny. Keystone agency mu slíbila práci, díky které by mohl hodně cestovat a fotit reportáže, ale místo toho nakonec skončil zavřený ve studiu. Pobouřený a deprimovaný Kertész se snažil odjet do Paříže, ale neměl dost peněz a když je konečně ušetřil, rozpoutala se druhá světová válka a cesta do Francie byla tím pádem téměř nemoKertészžná. Potýkal se také s dorozumívacími problémy, neuměl anglicky a každá nová práce pro něj znamenala větší znechucení městem.
Nakonec se rozhodl, že pro časopisy už nikdy pracovat nebude. Přesto se ale v roce 1937 objevil v časopise Coronet. I když tam přispěl do více než třiceti článků, ze seznamu fotografů byl vynechán. Díky svému občanství mu v souvislosti s druhou světovou válkou nastaly problémy, byl označen za nepřítele a byla mu zakázána fotografická činnost. Kertész nechtěl žádné nepříjemnosti, a tak na tři roky z fotografické scény zmizel.
V roce 1944 získal on i Elizabeth americké občantví. Vydal novou knihu Day of Paris (1945), kde byly fotografie z doby před odchodem z Evropy. Kniha sklidila velký úspěch a ředitel House and Garden mu nabídl práci. I když ho smlouva nutila trávit hodně času ve studiu, dostatečně to zkompenzoval poměrně vysoký plat. Tohoto pracovního úvazku se vzdal až roku 1962.
[editovat] Pozdní práce a mezinárodní období
V roce 1962 se rozhodl odejít z House and Garden a začal fotografovat znovu podle svých představ. Této éře jeho tvorby se často říká „mezinárodní období“, kdy se proslavil po celém světě a uspořádal řadu výstav v různých zemích. Připravil velké výstavy v New Yorku, pro Čtvrté mezinárodní bienále v Benátkách a pro Národní knihovnu v Paříži. Za soubor v Benátkách mu udělili zlatou medaili. Americká fotožurnalistická společnost ho roku 1965 prohlásila čestným členem. Roku 1977 mu francouzská vláda udělila Řád za literaturu a umění, nejvyšší vyznamenání za uměleckou tvorbu.
Během tohoto období Kertész experimentoval s barevnou fotografií. V roce 1964 mu byla uspořádána výstava v muzeu moderního umění, díky které se o něm začalo mluvit jako o uznávaném fotografovi. V dalších letech cestoval po celém světě spolu se svými výstavami a navazoval nová přátelství s lidmi z uměleckých kruhů.
Po smrti své manželky se začal často scházet se svými přáteli a dokonce se i naučil základy angličtiny – mluvil jakousi směsí maďarštiny, francouzštiny a angličtiny, které jeho blízcí říkali „Kertézština“.
André Kertész zemřel 28. 9. 1985. Během své kariéry, která trvala více než 70 let, se dočkal mnohých ocenění a jeho práce byly vystavovány po celém světě. Stále to ale nebylo to, v co celý život doufal a cítil, že jeho práce nebyla za jeho života pořádně doceněna.
[editovat] Citáty
- „What I feel, I do.“
- „Všichni se umí dívat, ale ne každý vidí.“
- „Fotografie musí být realistická.“
- „Ve své práci jsem stále jen amatér, a mám v úmyslu jím i zůstat.“
[editovat] Literatura
- Bourcier, Noel - André Kertész, Phaidon 2006, ISBN 0714846201
- Greenough, Sarah - André Kertész, Princeton University Press 2005, ISBN 0691121141
- Kertész, André - André Kertész: The Early Years, W. W. Norton 2005, ISBN 0393061604
